zataženo
ST 27.3.
-3/0°
zataženo
ČT 28.3.
-1/2°
oblačno
PÁ 29.3.
0/5°

Fauna a flóra Šumavy

Fauna

Rys ostrovid (Lynx lynx) Charakteristickou faunou Šumavy jsou téměř všichni zástupci středoevropské lesní zvířeny. Hojně zastoupen je srnec obecný, jelen evropský, prase divoké, liška obecná. V polovině 19. století byli lidmi vyhubeni divoce žijící medvědi a vlci, v poslední době (psáno 2010) byl však vlk na Šumavě opět pozorován. Rovněž došlo k návratu losa evropského. Stabilně zde žijící velkou šelmou zůstává přísně chráněný rys ostrovid, vysazený počátkem 80. let 20. století. Nejznámějším zástupcem ptactva je v horských smrkových porostech žijící tetřev hlušec. Jeho zdejší populace je jednou z posledních v evropských středohorách. Dalšími jsou tetřívek obecný, datlík tříprstý, kos horský, ze sov pak puštík bělavý.

Na vodních tocích Šumavy žije zřejmě nejpočetnější populace vydry říční v ČR, ryby zastupují druhy typické pro prudké horské toky – pstruh obecný, vranka obecná, lipan podhorní, vzácněji střevle potoční, mník jednovousý či mihule potoční.

Babočka paví oko (Inachis io)Mezi bezobratlými najdeme řadu reliktů doby ledové: k nim patří na Šumavě mlži, zvláště vzácná a celoevropsky chráněná perlorodka říční. Ve Vltavě a v Lipenském jezeře žije škeble rybniční a velevrub nadmutý. Druhově pestrý a významný je zde řád pavouků a vážek. Z brouků nutno jmenovat obyvatele rašelinišť střevlíka Menetriesova, nosatce a také smutně proslulého lesního škůdce lýkožrouta smrkového. K rašeliništím je vázán výskyt motýlů žluťáska borůvkového (Colias palaeno), perleťovce mokřadního (Proclossiana eunomia)a můry Xestia rhaetica či píďalky klikvové (Carsia sororiata). Obojživelníky Šumavy představuje silně ohrožený mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) a čolek horský resp. obecný. Hojný je výskyt zmije obecné (Vipera berus), užovky obojkové, slepýše křehkého a ještěrky obecné.

Lýkožrout smrkový (Ips typographus) Samostatnou kapitolou a fenoménem Šumavy posledních 20 let (byť problém sám je starý nejméně 200 let) je téma kůrovce. Lýkožrout smrkový (Ips typographus), 4 – 5,5 mm velký brouk, je významným lesním škůdcem. Každoročně na jaře po svém vylíhnutí se počíná rojit a napadá poškozené a padlé smrky. V zasaženém stromě pod kůrou tráví prakticky celý svůj život a živí se lýkem, čímž narušuje transport vody ve stromě. Napadený strom postupně usychá a nakonec uhyne. Za normálních okolností se zdravý strom ataku lýkožrouta ubrání, avšak při kůrovcových kalamitách, kdy je každý strom napaden několika tisíci brouky, podléhají zkáze i stromy zcela zdravé. V boji proti kůrovci se od počátku střetávají dva přístupy: Ekologové se zasazují o ponechání napadených stromů na místě - o ponechání lesa vlastnímu vývoji. Vycházejí z předpokladu, že kůrovec a vichřice jsou přírodními faktory, které dokáží nastartovat přirozený proces obnovy lesa. Odpůrci bezzásahového přístupu naopak prosazují likvidaci padlých stromů a to i v I. zónách národního parku, neboť velké množství nezpracovaného dřeva je ideální „živnou půdou“ pro nerušené množení kůrovcové populace.

Flóra

Rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia)Na území CHKO Šumava roste více než 1 200 druhů (taxonů) flóry. Skladba rostlinstva odpovídá středohorské oblasti centrální Evropy. Blízkost masivu Alp se projevuje i vysokým procentem alpských prvků – k takovým rostlinám patří hořec panonský (Gentiana pannonica), psineček skalní (Agrostis rupestris), v nižších zalesněných polohách dřípatka horská (Soldanella montana) či subatlantské kapradiny žebrovice různolistá a vranec jedlový. Rašeliniště a mokřady obývá masožravá rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia).

Více než 60% území CHKO Šumava pokrývají lesy, přičemž hlavní dřevinou (cca 70%) je smrk, jemuž vyhovují zdejší specifické klimatické podmínky i složení půd. Dále jsou hojně zastoupeny buk a jedle. Typické jsou pro Šumavu porosty pralesovitého charakteru se stromy až 400 let starými (Boubínský prales). V nadmořských výškách od 1 200 m najdeme už pouze klimatické smrčiny s malým podílem tzv. vtroušených dřevin. Z hojně se vyskytujících křovin je známá brusnice borůvka, zimolez černý nebo líska obecná.

Ve vlhkém klimatu šumavských lesů se daří mnoha druhům hub včetně dřevokazných, k nimž se řadí např. vzácná modralka laponská (Amylocystis lapponica).